Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet s baťůžkem do Chlumce nad Cidlinou aneb cesta až na vrchol

Píše se 23. říjen starého roku a na emajlovou adresu mi přichází zpráva od Martina Volného z Chlumce nad Cidlinou. Dne 9. 1. 2016 se má v místní Slavíčkově hale uskutečnit turnaj v malé kopané. Na zprávu, s myšlenkami na minulá supr čupr umístění našeho mužstva (nejlepší asi 9. místo z 10 týmů, a to díky neúčasti jednoho mančaftu) nereaguji. Až asi po 14 dnech, ani nevím jak se to mohlo stát, ale nekecám Vám ani slovo, narazil jsem na Romana Kafkovýho v HUPu (pro neznalé Hospoda u Pařízků, pro chytrolíny typu Defa a spol. tato zkratka neznamená hlavní uzávěr plynu). Slovo dalo slovo a následujícího dne přihlašuji turnaj i s omluvou za minulý ročník, kterého jsme se neúčastnili díky náročné přípravě Holatky, jehož jsme bohudík neviděli jak je rok dlouhý.

Do pozice GSM (generální sportovní manažer) jsem demokraticky zvolil sám sebe. Šéftrenérem zájezdu byl stejným způsobem zvolen Roman Kafka. Hned při dalším setkání se šéftrenérem se nám začínala krystalizovat sestava. Počítali jsme s 8 hráči do pole plus jednoho dřeváka do kysny. Mnohé z Vás jistě hned napadlo, že jím nemohl být nikdo jiný než známý lev salónů se značně prošedivělou hřívou Roman Šádek. Do jeho 8-členné smečky se samozřejmě dostali jak GSM tak šéftrenér. Demokracie při jejich zvolení do sestavy vládla i nyní. Účast dále neodmítl bývalý slušňák Jirka z Poděbrad, od něhož málokdy slyšíte slůvko NE. (i v hospodě při objednávání devátého kolečka panáků neodmítá, i když ... možná odmítá, ale nikdo mu už nerozumí). Dalším členem byl pardál výpravy Martin Křovina. Dále veleznámý útočník a onehdá nejlepší střelec okresu Míra „Kulínský“, „Dolanský“ Velena, nejmladší účastník našeho týmu, všemi náctiletými dívenkami milovaný a zároveň nenáviděný, prostřední z bratrů Němcových, nejlepší řidič všech dvoukolých motorových vozidel, Lukáš. A protože námi oslovení jedinci Jára Blažků, Ruda Libánský a Martínek Tůmů jsou nejspíše z cukru a nechtěli být členy naší velkolepé výpravy, nejmenovaný jedinec měl naopak z turnaje tak nahnáno, že si raději na 6. 1. 2016 domluvil termín operace kolena (ale víme, že zdraví je to nejdůležitější, takže popřejeme Péťovi Novotnému brzký návrat na zelený pažit), dostali přednost tito borci: další obávaný střelec na okrese, nýbrž svými naběhanými kilometry v zápasech daleko zaostávající i za gólmany, útočník jako hrom Láďa Krejčí ml. Posledním článkem naší mozaiky se stal věčně vysmátý hráč milující vše zelené, fotbalista s vytříbenou technikou, neuvěřitelným dynamitem skrývajícím se v jeho levé noze, hráč s nevyčerpatelným fyzickým fondem (za turnaj odehrál dohromady celých 9 minut a 27 vteřin v 6-ti třináctiminutových zápasech) Radek Šachovnice Libánský.

Toť pár stručných slov k sestavě a po tomto krátkém úvodu se dostáváme k samotnému turnaji. Tedy, začneme den před odjezdem. Jak bývalo pro předešlé ročníky zvykem, v pátek se v HUPu konávalo tradiční předzápasové soustředění. Jelikož jsme pak měli problémy s dopravou do Chlumce (aut by bylo dost, ale řidičů poskromnu), toto soustředění jsme z taktických důvodů letos vynechali. To se později ukázalo prozíravým tahem 2 nejvýše postavených mužů týmu (pro nechápavé GSM a šéftrenér).

Sraz jsme měli v sobotu ráno v 7:40 kde jinde než před HUPem. Všichni byli připraveni k odjezdu. Jen náš lev salónů musel být výjimkou a přijel do Chlumce z HK. Raději nedomýšlet, co se dělo v hradeckých bulvárech předcházející noc, ale v bráně byl bezkonkurenční. Pokud tyto výkony předváděl i minulou noc, tak se tamějším maminám ještě dnes zdají vlhké sny. Vzhledem k jeho věku však dosti pochybuji, že by zvládl odvést takovéto výkony ve dvou po sobě následujících dnech.

Bylo načase vyrazit vstříc shozeným kilům nabytých vánočním cukrovím, nejtlustší rybou českých vod, čokoládovými ozdobičkami ze stromečků, gaučinkem, silvestrovskými alkoholovými dýchánky, všemožnými jednohubkami, chlebíčky, uzeného, řízky s kily bramborových salátů, hus, kachen, husokachen ... Všechny sportovní potřeby jsme museli poskládat do auta k Mirinkymu, jelikož bílý Vietnamec Křovina spojil příjemné s užitečným a auto nafutroval až po střechu čůčem s úmyslem následného prodeje tohoto cenného zboží svým pravým žlutým kamarádům v Chlumci nad Cidlinou. Do haly v jsme dorazili překvapivě včas. Vyzvedli jsme si klíče od šatny, která se nacházela kousek od hrací plochy. Jen jsme museli vyjít z prostorů haly, přejít mrazivých 20 metrů, vejít do staré budovy sokolovny a v samotném, nejvzdálenějším rohu se skrývaly dveře s nápisem SKMK. Toto umístění šatny jsme připisovali našim minulým umístěním v tomto turnaji. Cílem pro příští rok bylo umístění naší šatny aspoň o jedny dveře blíže k hale. Tzn. 9.místo. A jelikož přijela všechna mužstva, úkol pro náš mančaft téměř nesplnitelný. To však zatím nikdo netušil jak skvostný tým, poskládaný okolo pardála M.Křoviny jsme letos do Chlumce přivezli. Dokonce i bez soustředění.

Teď něco málo k turnaji. Hrálo se ve 2 skupinách po 5-ti týmech. Zápas trval 13 minut. Z každé skupiny postupovaly bla bla bla ... stejně to nikoho nezajímá. Koho ano, měl být na turnaji a tam by se vše potřebné dozvěděl. Zpět k našemu mužstvu a vstupu do turnaje.

Prvním soupeřem, který měl prověřit naše kvality a případné šance na dobré umístění, byl tým Nepolis. Vzhledem k dalším soupeřům ve skupině a našim výsledkům z minulého ročníku se skýtala naděje na možný bodový zisk z tohoto zápasu. A opravdu, náš tým hned v prvním zápase získal více bodů než v minulých ročnících. Možná i proto, že Nepolisy své předturnajové soustředění nezrušily, vítězíme v tomto utkání pohodově 2:0 i díky skvělým zákrokům R. Šádka v bráně. Až po zápase se dostavili další borci Nepolis, kteří své soustředění vzali opravdu zodpovědně. Proto jsme se šéftrenérem z těchto 3 bodů nedělali bůhvíjaké haló, ale zapít to potřeba bylo. Ocenili jsme se lahvovým Radegastem v místním bufetu. Život je hořký. Bohudík.

Sotva jsme dopili, čekal nás zápas číslo 2. Tým Betafogo. Velká neznámá. Taktika se vymýšlela těžko. Ale opět jsme doufali ve výborné zákroky našeho gólmana a v góly veleoslavovaného Veleny. Marně. I tak jsme sahali po výhře, avšak půlminuty před koncem zápasu dostáváme po chybě vyrovnávací gól na 2:2. Ale co, plichta dobrá, zatím bez prohry. Jde se slavit. Zažíváme se šéftrenérem deja vu v podobě Radegastu. Při hodnocení tohoto zápasu přestáváme doufat v oporu v naší brance. Přichází na řadu pokárání a promluva do duše naší jedničky. Dostat totiž 2 góly přes celé hřiště nemohlo zůstat bez odezvy managementu našeho výběru. Nejprve jsme si mysleli, že náš brankář, nestřežen, sám v HK, hrubě porušil životosprávu. Samé nuly na alkohol testeru nás vyvádějí z omylu. Omluvu, že si naše opora v bráně zapomněla vzít na zápas kontaktní čočky, jsme s lehkým úsměvem na tváři přijali. Dost však bylo legrácek. Na ty bude jistě času ještě dost.

Před námi je totiž zápas s pořadovým číslem 3. A soupeř ne tak ledajaký. Chlumecké áčko nabité největšími hvězdami místního fotbalu. Pro nás ideální čas na odplatu letního turnaje v Žiželicích, kde nás tento tým poslal ve čtvrtfinále (podle mnohých to však svým nasazením a výkonem obou mužstev bylo předčasné finále) výsledkem 0:1 v náš neprospěch předčasně domů. No asi takhle, slovy jednoho z chlumeckých rádoby fotbalistů Kuby Jelínka, jsme Chlumec sfoukli jako svíčku 3:1. R. Šádek si už až do konce turnaje čočky nezapomněl a skvělými zákroky náš tým opět podržel. Následuje oslava. Šéftrenér velí jistotu. Radegast. Paráda. Soustředíme se na poslední zápas ve skupině. Na dohled je první místo ve skupině. Neskutečné. Nečekané. Ale reálné. Tým z N. Bydžova bude více než dobrou prověrkou na vyřazovací část. Postup tedy ještě zajištěn nebyl, ale bůžek Radegast už nám se šéftrenérem jiné myšlenky nedovolil. Poslední zápas ve skupině byl odehrán ve vysokém tempu, bohužel jen hráči N. Bydžova. Po většinu zápasu jsme se bránili.

Nevadí, plichta nám stačí. To však 3,5 min. před koncem neudrží náš GSM nervy na uzdě a nechá se vyloučit na 2 min. On jediný však na trestné lavici zůstává v klidu. Ostatní totiž netuší, že jeho vyloučení je dopředu plánovaný tah. Tah mistrovský. V oslabení se téměř jen bráníme. Z jednoho ojedinělého útoku našeho mančaftu dělá chybu novobydžovský gólman a zasahuje míč rukou mimo vymezené území. Až po třech nekonečných vteřinách píská muž v černém do svého nástroje a ukazuje na značku pokutového kopu. Šéftrenér se jí ujal bravurně a posílá míč za záda bezmocného gólmana. Když v pokračující přesilovce Bydžovští fotbalisté už překonali jinak bezchybného , skvělého a opěvovaného R. Šádka, odmítá vyrovnání pardál Křovina a skluzem zhruba od autové čáry vykopává míč mířící do naší branky. Přesilovka končí, tím uhasínají poslední naděje Bydžovských na jakoukoliv korekci skóre. Náš tým podruhé na turnaji neinkasuje a již nedostižně postupuje z 1. místa ze skupiny. S pouhými 3 obdrženými góly máme 2. nejlepší obranu na turnaji. Nebýt zapomenutých čoček je naše obrana nejlepší. Jde se slavit, pít, jíst, hodovat. Výborný gulášek s Radegastem doplňuje naše síly. Dlouhá pauza v bufetu však nevěstí nic dobrého. V tom však zakročí šéftrenér zachovávajíc překvapivě chladnou hlavu a s myšlenkami na vynikající nečekaný úspěch říká, že už bychom další Radegasty popíjet neměli. Prý by to mohlo poznamenat naše výkony v rozhodující fázi turnaje. Divné, říkám si sám pro sebe. Ten Románek Kafků jde snad do sebe. V tu chvíli mě však vyvádějí z omylu dva rumy přistávající na baru. Tím pouť za bohem Radegastem skončila. A začala se psát pouť Božkovská. Posledním postřehem z bufetu je zároveň rada pro mládež. Všichni si pochutnáváme na gulášku, poctivě zaplaceném. Až na pana Velenského, který si vzal volně stojící porci z baru a ani se neobtěžoval ji zaplatit. Že to Míra umí v MK je nám známo již dlouho, ale že si tuto svoji vlastnost přenese i do Chlumce je hanba nevídaná. Guláš mu prý ale chutnal dvakrát tolik než ostatním. Chtěl si přidat, ale paní Bufetová za tuto porci už chtěla zaplatit, tak si to rozmyslel a nenápadně se z bufetu vykradl.

Během těchto našich radostných chvil odehrály své zápasy týmy, které skončily daleko za námi a nyní přichází zápas o postup do finále. V něm jsme se utkali s Kosičkami. V tomto zápase jsme si počínali jako ostřílení seladóni vyzbrojení zkušenostmi z podobných důležitých zápasů a zvítězili jsme s přehledem 2:0. Nerad se opakuji, ale náš gólman si svými zákroky říkal o sošku nejlepšího brankáře turnaje. Bohužel jsme se šéftrenérem nestihli oslavit postup. Finále bylo již za dveřmi. V něm nás čekala nejlepší obrana turnaje. O gól méně dostalo na turnaji mužstvo Academix HK. Mladící, kteří prošli týmem RMSK Cidlina byli mírným favoritem tohoto závěrečného utkání. Zápas byl odehrán takticky z obou stran. Nikdo chybu neudělal, gólmani svá mužstva podrželi a proto toto drama musely rozhodnout až penalty. Nervydrásající souboj rozhodl náš GSM až v 6. kole pokutových kopů. A oslavy mohly propuknout naplno. Třešničkou na dortu bylo vyhlášení M. Křoviny nejlepším hráčem turnaje. Sošku pro nejlepšího gólmana si pořadatelé schovali na příští rok, jinak by jely do MK 3 poháry a to by bylo už opravdu moc.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem 7 fanouškům, kteří za námi vážili cestu. Zejména rehabilitujícímu P. Novotnému, jenž s námi strávil téměř celý den, a když náhodou neměl GSM čas, staral se o šéftrenéra v kantýně výkonem opravdu úctyhodným. A samozřejmě si nedovolím zapomenout na nejmladší fanynku našiv barev, Viktorku Novákovou. Fandila tak vehementně, až z toho bylo v plíně takové nadělení, se kterým měla maminka doma takovou práci, že si ani nevšimla odchodu tatínka za oslavami do HUPu. Zaplaťpánbůh za to! Dále všem hráčům za výborné výkony a reprezentaci MK fotbalu, která vyústila až v úplné vítězství. Také bych měl vysvětlit batůžek, jenž se objevil v nadpisu. Dodnes nevím, čí byl. Myslím si , že to neví nikdo. Dokonce mám tušení, že ani nebyl náš, ale to nevadí. Hlavní je, že s námi byl od začátku až do konce turnaje a poctivě hlídal naše portmonky a chytré telefony a my se tak mohli v klidu soustředit pouze na naše výkony. Ano i takové maličkosti rozhodují o vítězích.

Říká se, že v nejlepším se má přestat. Proto se v mé hlavě honí myšlenky, zda se za rok máme opět účastnit tohoto turnaje. Uvidíme. Rok je dlouhá doba. Obhajoba je ještě těžší a výzvy se mají přijímat. Třeba mému rozhodování pomůže i představenstvo SKMK s příspěvkem na startovné tohoto turnaje. Kdo ví ...

GSM Tomáš Novák